Tajemný deník- čtvrtá část

Tajemný deník- čtvrtá část
Po náročném večeru už jela Izabela s matkou domů. Izabela byla vyčerpaná hlavně z Gabrielly, musela si s ní po zbytek celého večera hrát. Když Izabela přijela domů, jenom se osprchovala a šla spát. Druhý den si Izabela četla v princeznině deníku:
"Drahá Izabelo, teď už jsi asi korunovaná. Líbí se ti být princeznou? Předpokládám, že jsi na korunovační slavnosti potkala Johna De Vertu. Jeho praprapra...dědeček se mnou teď chodí do školy. Naše rodina a jejich rodina jsou už od dávných dob přátelé. Můj otec s nimi obchoduje. Říkám ti to jen tak, aby jsi o nich něco věděla. Určitě se divíš, jaktože znám i jeho jméno. Řeknu ti to asi takhle- všechny královské rodiny mají jména dopředu naplánované... Možná ti to zní divně, ale je to prostě tak.
  Tvá Issabela."
Izabela se celý den nějak poflakovala, že ani nevěděla, jak rychle uplynul. Další den se Izabela pustila do čtení deníku. Princezna už nezanechala (aspoň prozatím) žádný vzkaz a tak si Izabela četla o jejich dnech, pocitech atd. Issabela totiž psala o tom, jaké je to být korunovanou princeznou ve čtrnácti letech, což Izabelu celkem dost zajímalo.
Izabela totiž čekala různé pozvánky na plesy, slavnostní události, ale kromě toho, že měla korunku se její život vůbec nijak nezměnil.
IZźabela občas myslela i na Johna, zajímalo ji, co dělá, jak se má a jestli se s ním vůbec někdy uvidí, což doufala, že ano. "Asi jsem se zamilovala..." řekla si sama pro sebe Izabela. V tom matka přišla do pokoje a přinesla jí nějakou obálku. Byla obyčejná, takže se asi netýkala královské rodiny (protože všechno co se jí týká je zlaté) ale Izabela se mýlila. Skutčně se to královské rodiny týkalo.
Jednalo se totiž o dopis, který jí poslal John. Psalo se v něm:
"Drahá Izabelo,
Od večera, kdy jsem tě poprvé spatřil na tebe pořád myslím. Nešla by jsi se mnou někam na večeři?
  Tvůj John."
Izabela se rozzářila jako sluníčko a hned začala psát odpověď:
"Drahý Johne,
Mám to podobně.Velice ráda bych si s tebou někam zašla.
  Tvá Izabela."
A Izabela šla poslat dopis. Za krátko uslyšela zvonek- byl tam John s velkou kyticí růží. Než Izabela stačila otevřít, John se vypařil jako pára nad hrnec a nechal tam jen růže. Izabela si však ale všimla, že v nich je malinká obálka se vzkazem. Bylo na ní napsáno:
"Kdy: Dnes v 19:00
Kde: Restaurace De Vinnonné
Kdo: Nejkrásnější princezna a John"
Izabela byla nadšená! "Takže i já se líbím mu, jupííí!" pomyslela si. Šla si tedy vybrat šaty. Neustále ale ovšem myslela nato, proč jí princezna Issabela vzkazovala, že naše rodina s tou jejich obchoduje. Izabelu chvíli napadalo, že ji jen John využívá, aby měli více peněz z obchodování. Ale to však Izabela hned pustila z hlavy, nechtěla si kazit radost.
Nakonec si Izabela vybrala krásné upnuté červené šaty s červenýma botama na vysokém podpatku. Vlasy si nechala rozpuštěné a když už se chystala na cestu, před domem se objevil krásný velký zlatý kočár. Izabele hned došlo, že ho posílá pro ni.
Izabela tedy s velkým nadšením nasedla do kočáru. Za necelých deset minut už byla u restaurace De Vinnonné. Přede dveřmi stál John, byl krásně oblečený. Řekl:"Dnes ti to velmi sluší, Izabelo." a usmál se. Izabela jen se skromností řekla:"Děkuji, tobě také, Johne." Izabele se zdálo, že konverzace je celkem nudná a o ničem, ale mlčela. John ji doprovodil ke stolu, který byl krásně nazdobené a během pár minut k nim už přiběhla čísnice:
"Dobrý den, je mi velkým potěšením, že vás mohu vidět osobně. Jste nádherný pár. Co si dáte k jídlu a pití?" zeptala se číšnice. John se rozesmál a řekl:
"Já si dám kuře se salátem a nějakou čistou vodu, prosím."
"A pro dámu?" zeptala se číšnice.
"Já si dám jen salát, děkuji."Řekla Izabela. Číšnice si to zapsala a odešla. Izabela si pomyslela:"Proč ji neopravil?! Nejsme pár, nebo snad jo?!" John si všimnul, že je Izabela nějaká zamyšlená a tak se jí zeptal:"Děje se něco, Izabelo?" "Nic, nic, až jen nato, že my jsme nebo nejsme pár?" divila se Izabela.
"Doufám, že jsem se tě tím nějak nedotknul, ale doufal jsem, že jsme." řekl trochu smutně John. Naštěstí v tom už přišla číšnice s jídlem. Izabela byla ráda, protože nevěděla, co na to má Johnovi odpovědět.
Večeře uplynula rychle a když už bylo 20:00, Izabela se zvedla a povídá:"Já už půjdu, byla jsem velice ráda, že se s tebou můžu setkat. Ahoj." a odešla.
John si tedy dojedl a zaplatil. Potom odešel také.
Dny plynuly rychle a John se Izabele pořád neozýval. Izabela byla zmatená- líbí se mu, nebo ne? Jsou pár, nebo ne? Co má dělat?!
Za dva týdny od večeře však Izabele přišel dopis. Psalo se v něm:
"Drahá Izabelo,
Vzhledem k uplynulím okolnostem na celkem nevydařené večeři ti píši jako omluvu. Doufám, že jsem se tě nijak nedotknul a mohl bych to napravit dnes v lipovém parku v 16:00
  Tvůj John."
Izabela si dopis přečetla ale neodepsala mu. Šla si jen vybrat oblečení a na schůzku tedy šla. Uviděla Johna sedět na lavičce. Rozzářily se mu oči, když Izabelu viděl:"Ahoj!" řekl. "Ahoj" řekla už ne tak vesele Izabela.
Ale všechno se napravilo. John Izabele ukázal, že je normální kluk a pořád se jí omlouval, že to tak na večeři nemyslel. Izabela si s Johnem povídala dlouho, až do sedmi hodin večer. Pořád se smáli, povídali si a pak se Izabela už rozhodla, že by měla jít domů, přeci jen už se stmívá.
"Můžu tě doprovodit?" zeptal se zdvořile John. "Jasně." řekla Izabela.
Když už došli ke dveřím, John řekl:"Dnešek byl velice krásný, nemyslíš?" "Ano, to byl." řekla Izabela a usmála se. V tom se zahlěděli sobě do očí.
John se usmál a dal Izabele pusu. Izabela byla hodně zmatená, co se to děje a tak se jen usmála a řekla:Tak ahoj." a odešla dovnitř.
Izabela měla smíšené pocity-teď už jsou spolu, nebo ne? Využívá mě jen k tomu, aby měl více pěnez k obchodování, nebo ne? Co se to vlastně děje?!?!

To už by byla tedy celá povídka, doufám, že se vám líbila.
Petty.