Tajemný deník- druhá část

Tajemný deník- druhá část
Izabela tedy pokračovala ve čtení další den. Dočítala se nejrůznější zajímavé věci, kterým by nikdo nevěřil, jen ona a princezna Issabela ano. Princezna popisovala svůj těžký život a všechny jeho problémy. Izabele se zdálo, jakoby princezna chtěla, aby si jednou někdo deník přečetl. Při čtení totiž nacházela na stránkách různé znaky. Nevěděla, co znamenají, ale věděla, že jsou umístěny ve zlatém pokoji princezny Issabely. Izabele se zdálo, jako kdyby princezna potřebovala nějakou pomoc, jako kdyby po ní něco chtěla a taky že ano. Na 115 straně bylo napsáno:
,,Své drahé čtenářce, která právě prohlíží listy mého deníku vzkazuji-
Izabelo, je mi velice líto, že se s tebou nemohu potkat osobně, ale dělí nás od sebe nějaké to století. Divíš se, proč a jak znám tvé jméno? Jsi má prapravnučka. Dcera Elizabeth De Flurta, neboli tvé maminky, která to skrývá. Neříkáte jí El? Ano, že? Elizabeth je má praprapra...vnučka, tudíž i ty jsí má praprapraprapra...vnučka a patří ti dědictví rodiny De Fluerta. Jenom dívka, která se jmenuje Izabela může nasednout na královský trůn po mně. Tudíž ty. Možná mi nebudeš věřit, možná si řekneš, že je to jenom nějaký žertík, ale zkus to."
Izabela vykulila oči a utíkala za matkou. "Mami, jak se jmenuješ celím jménem?" "Elizabeth...proč?!" "Jen tak, chtěla jsem to vědět.." Izabela šla zpátky k deníku princezny. Pokračovala ve čtení vzkazu:
"Teď jsi se byla asi zeptat matky, jak se jmenuje celým jméne, že ano? Vidíš, můžeš mi věřit. A jak je možné, že vím o dvě století dopředu, jak se jmenuješ ty a tvá matka? Jednoduše.. Naše rodina má prokletí, že může mít jen dcery, žádné syny. Jména dcer jsou naplánována až do budoucnosti. Tvá dcera se bude jmenovat Katie, krásné jméno,že?"
Izabela byla celá zmatená. Co má teď dělat? Má číst dál ? Ale nakonec ve čtení pokračovala:
"Aby jsi mi opravdu věřila, nachystala jsem pro tebe menší překvapení. Na zahradě za vilou u levé strany plotu vám roste krásná velká třešeň. Určitě se divíš, proč jsou kolem ní kamínky, že? Kamínky však vedou i mnohem dál než jenom kolem třešně. Drž se stopy a vezmi si s sebou nějakou lopatu. Až budeš u velkého kamene na kterém roste mech, odklop kámen a začni kopat přesně pod ním. Vykopeš krásnou zlatou truhlu, která je ovšem zamčená. Odemčeš ji klíčem, který je schovaný v mém pokoji s číslem 1830 za skříní. Visí tam na hřebíku. Přeji ti hodně štěstí. Až toto všechno uděláš, vrať se ke čtení. Tvá Issabela."
Izabela neváhala a držela se návodu od princezny. A opravdu! Vykopala nádhernou zlatou truhlu. Vzala ji a odnesla ji do pokoje princezny Issabely s číslem 1830. Klíč byl opravdu za skříní. Izabela tedy truhlu odemknula. A co viděla?! V truhle ležel velký svitek papíru zamotaný do ruličky, tak jako to bylo v dávných dobách- v časech, kdy princezna žila. Než ruličku Izabela rozmotala, šla si přečíst, co princezna ještě píše:
"Tak už máš truhlu? Je opravdu nádherná, že? Dala mi ji babička k mým desátým narozeninám. Předpokládám, že už si ji otevřela. Udělala jsi dobře, že jsi si nečetla tu ruličku. Musím ti k ní ještě něco napsat. Jedná se totiž o pozvánku na korunování tebe na princeznu. Určitě se lekneš, ale je to opravdu pravda! Až si ruličku přečteš, vrať se zase ke čtení."
Izabela si šla přečís tedy ruličku, kde bylo napsáno:
"Drahá princezno Izabelo Renné De Fluerta,
  tímto Vás zveme na slavnostní událost v Londýně, tedy na Vaši korunovaci. Dostavte se do paláce dne 30.dubna v 18:00 hodin. S sebou pozvěte i Vaši matku Elizabeth De Fluerta.
Budeme se na vás velmi těšit.
   De Flurtovi."
Izabela nevěřila vlastním očím... "Co se to děje?" ptala se sama sebe. Ale šla zpátky k deníku princezny a četla dál:
"Už máš přečteno? Výborně! Tento vzkat mi pro tebe dala prababička, která stejně jako já věděla, že ty máš být tou dědičkou trůnu rodiny De Fluerta. Všechno potřebné jsi se ve vzkazu dozvěděla, jen už tam musíš přijít a všechno ti bude vysvětleno. Nyní jdi za matkou a řekní jí, že už jsi se svoji identitu dozvěděla.
   Tvá Issabela."

Tak to už by bylo pro dnešek všechno. Doufám, že se vám povídka líbila :-))
Petty.